Hospodáři na Zadově Nro.11

• 1734-1751 - Jakub Voldřich (*1695 - †1751) s manželkou Evou Winterovou (20. října 1698-20. května 1775) z Chalupy 101
• (1752) 1774-1793 - Jiří Voldřich (†1795) - syn Jakuba
• 1793-1819 - Dominik Voldřich - syn Jiřího, bratr Jana Voldřicha (Churáňov 15)
• 1819-1844 - Šimon Voldřich - syn Dominika, bratranec Rozálie Voldřichové, dcery Jana Voldřicha a Máří Magdaleny Šupauer z Churáňova 15
• 1844-1873 - Josef Frühauf st. (†1893) - syn Rozálie Voldřichové a Mathiase Fruhaufa ze Zadova 28 (U Kováříčků), pravnuk Jiřího Voldřicha. S manželkou Marií Annou Pešl narozenou v Zadově 18.
• 1873-(†1893) - Josef Frühauf ml. narozen již v Zadově 11  - syn Josefa Frühaufa st. s manželkou Annou Gebrielovou z Popelné 2. Měli dceru Barboru Fruhauf, která se provdala za Jana Voldřicha z Popelné 150
• 1893-? - Jan Voldřich st. (†1936) a manželka Barbora Fruhauf, měli syna Jana Voldřicha ml.
• ? - 1938 - Jan Voldřich ml. (†1938) syn Jana Voldřicha st. s manželkou Hedvikou Gerhartovou z Mílova 1
• 1940-1940 - Pius Winter z Krousov 143 - manžel Hedviky vdovy po Janu Voldřichovi ml.
• 1940-1984 - Hedvika Gerhartová
• 1984 -1997 - Jaroslav Voldřich (1930-2000) syn Hedviky a Jana Voldřicha ml. s partnerkou Mílou Kuglerovou (†1998)
• 1997-2014 - Rudolf Winter (1940-2021), syn Hedviky a Piuse Wintera, s manželkou Věrou Winterovou (1941-2013)
• 2014 - ...Bára Winterová, dcera Rudolfa Wintera a Věry Winterové

*Šimon Voldřich hospodařící na Zadově 11 do roku 1844 zřejmě neměl potomky, a tak po smrti Šimona se do hospodářství přistěhoval potomek od  Rozálie Voldřichové, dcera Jana Voldřicha, bratra Dominika. Jan se přiženil k Máří Magdaleně Šupauerové  do v chalupy Nro.15 na Churáňově. Rozálie jejich dcera se provdala za Mathiase Frühaufa do chalupy u Kováříčků (Nro. 28) a tam porodili syna Josefa *1813. Josef se pak oženil v r. 1841 s Marií Annou Pešlovou a od roku 1844 po smrti Šimona již hospodařili na Zadově 11, kde se jim již narodil syn Josef Frühauf ml.

Všechny rodinné osudy jak našich Winterů, tak Voldřichů a Frühaufů se sbíhají na Zadově Nro.11. Toto pro naši rodinu osudové stavení nikdy nepadlo do cizích rukou. Vždy jej ve svém vlastnictví pevně držel potomek či příbuzný Jakuba Voldřicha či jeho manželky Evy rozené Winterové. A tak i když se na usedlost v roce 1940 přiženil Pius Winter, přesto nepřišel cizí člověk, neboť dědeček Evy Winterové byl praprapra...dědečkem i Pia Wintera. V roce 1940 tak mohlo dojít ke spojení rodin Winterů a Voldřichů, rodin příbuzných, rodin našich předků.

Usedlosti Nro.11 na Zadově se dodnes říká u Jakubů či také Jakubojc. Jméno je odvozeno od nejstaršího známého držitele snad i zakladatele usedlosti Jakuba Voldřicha. Jakub je pozemkových knihách poprvé zmiňován k 12. lednu 1734 a Jiří Stach tuto událost uvádí jako nejstarší u Zadova Nro.11.

Jakub zde hospodařil až do své smrti 16. prosince 1751, tehdy mu dle matriky mělo být 56 let, bohužel se však nepodařilo nalézt zápis o jeho narození. Pro nás velmi zajímavou osobní je však jeho manželka Eva, jelikož jak se ukázalo, pocházela z rodu Winterů. Byla sestřenicí Adama Wintera zakladatele usedlosti v Krousově Nro.143. Eva se narodila 20. října 1698 coby dcera Georga Wintera, nejmladšího syna Lorenze Wintera. Jak jsme si již řekli dříve, Georg byl prvním známým majitelem Nro.101 v Německých Chalupách, dnes tedy v Chalupách.

Svatba mezi Jakubem Voldřichem a Evou Winterovou se konala nejspíše v kostele v Kašperských Horách, možná ve filiálním kostele v Nicově. Matriční zápis o místě konání nehovoří, a tak víme pouze, že se tak stalo ve farnosti Kašperské Hory. Snoubenci byli oddáni po trojích ohláškách, které se uskutečnily 10., 17. a 24. září, dne 1. října 1719. Za svědky jim tehdy šli Jakub Gabriel a Jiří Vastl.

Manželství trvalo dlouho a ukončila jej až smrt Jakuba. Jeho manželka Eva jej přežila téměř o čtvrt století, když zemřela 20. května 1775 ve svých 77 letech. Jakub i Eva byli pochováni u kostela sv. Petra a Pavla ve Zdíkovci.

K usedlosti dlouho patřilo i Nro.10, kde rovněž hospodařili Voldřichové. Teprve od roku 1781 bylo Nro.10 bráno jako samostatná usedlost. Jiří Stach, zde uvádí samostatného hospodáře až od roku 1781 a to Víta Voldřicha. Od roku 1813 je zde zmiňován Pavel Voldřich.

Usedlosti Nro.11 se po Jakubovi ujal jeho mladší syn Jiří Voldřich. Stalo se tak 24. ledna 1774. Krom jiných byli u převodu přítomni a zapsáni Josef Voldřich bratr Jiřího, Eva Voldřichová matka, a Jiřího švagři: Josef Wieth, Jakub Pešl, Jan Kůs, František Videra a Ondřej Kůs. Jak však uvádí Jiří Stach, mnohem pravděpodobnější je, že Jiří na usedlosti hospodařil již od roku 1752, kdy se oženil Kateřinou Grabmüllerovou.

Jiří byl pokřtěn v chrámu Páně ve Zdíkovci 27. února 1729 a ve svých 23 let se oženil s výše jmenovanou Kateřinou Grabmüllerovou. Obřad se konal 29. října 1752 ve zdíkovském kostele za přítomnosti svědků Václava Kůse, Kateřiny Voldřichové a Jakuba Albrechta. Podle matriční knihy byli oba novomanželé svobodní, tudíž patřili rovněž mezi Králováky, o kterých jsme si vyprávěli dříve.

Dva roky před svým skonem předal Jiří Voldřich 25. července 1793 usedlost svému mladšímu synovi Dominikovi. Jeho starší bratr Jan Voldřich pokřtěný 22. června 1765 ve Zdíkovci si musel hledat uplatnění jinde. Dne 14. září 1784 se oženil s Máří Magdalenou Šupauerovou dceru Tomáše Šupauera ze Stachů, což byl ostatně i Jan, jelikož tehdy byly všechny místní části označovány jednotně jako Stachy, bez ohledu na to jestli to byl Zadov, Krousov či Kůsov. Novým domovem se Janovi stalo Nro.15 na Churáňově, kde ho k roku 1784 zmiňuje i Jiří Stach. Pro potvrzení by sice byl potřebný podrobnější průzkum, nicméně se jeví jako pravděpodobné, Janova manželka, Máří Magdalena Šupauerova byla dcerou Tomáše Schuhbauera, který je jakožto hospodáře na Nro.15 zmiňován od roku 1747. Nejspíše došlo pouze k počeštění a zkomolení příjmení Schuhbauer na Šupauer.

V Churáňově Nro.15 se rovněž narodila Janova dcera Rozálie (Anna) Voldřichová a to 10. března 1788. Rozálie se po dosažení dospělosti provdala za Mathiase Frühaufa ze Zadova Nro.28. Stalo se tak 3. února 1811 ve Staších. Za svědky jim tehdy šli Matěj Kůs a Josef Frühauf. Rozáliin otec Jan Voldřich zemřel o jedenáct let později 11. srpna 1822 v Churáňově Nro.15 na vodnatelnost.

Spolu s Mathiasem Frühaufem (12. 7. 1789 - 5. 5. 1852) měla Rozálie krom dalších potomků také syna Josefa, který se narodil 23. července 1813 na Zadově Nro.28. Chalupě Nro.28 se říká Kovářů nebo také Kováříčkojc, protože otec Mathiase Frühaufa, Nicolaus (Mikuláš), byl kovářem a po jeho profesi se tak vžilo jméno "po chalupě".

Rozálie dlouho svého chotě nepřežila, neboť zemřela již následující rok 12. dubna 1853 na vodnatelnost.

A nyní přichází onen okamžik, kdy se naši předci vracejí na Zadov Nro.11. Po pěti generacích od zakladatele usedlosti Jakuba Voldřicha přichází onen okamžik návratu. Jak jsme si již řekli výše, synem Mathiase Frühaufa a Rozálie Voldřichové byl Josef narozený roku 1813. Josef se 23. listopadu 1841 oženil s Marií Annou (5. 2. 1813 - 25. 1. 1893), dcerou Andrease (Ondřeje) Pešla ze Zadova Nro.18. Josef s Marií Annou měli syna, který dostal jméno po otci Josef. Josef Frühauf mladší se narodil již na Zadově Nro.11 dne 23. dubna 1842. Na základě tohoto údaje můžeme usuzovat, že již v roce 1842 bydlela rodina Josefa Frühaufa staršího na usedlosti U Jakubů. Avšak teprve o dva roky později získali usedlost definitivně do svých rukou.

Dne 22. listopadu 1844 uzavřeli manželé Josef Frühauf s manželkou a Šimon Voldřich s manželkou smlouvu, podle které: "Prodává a již skutečně prodali hned při vystavení tohoto kontraktu manželé Šimon a Dorota Woldřichovi jim manželům Josefovi a Marianně Frühaufovým na věčné a budoucí časy své hospodářství neb živnost ležící v stachovské rychtě pod NC: 11. S tím právem jak oni, sami takové užívali, a jejich předkové užívali, a práv užívat mohli..."[1]

A co vlastně konkrétně Josef Frühauf s Marií Annou koupili? Podle zápisu v pozemkové knize koupili s usedlostí Nro.11 celkem 36 jiter a 3.640 čtverečních sáhů pozemků. Jednalo se o pole, louku, pastviny a lesy. Po převodu na metrickou soustavu, za předpokladu, že uvedené míry jsou nejpravděpodobněji odvozené od tzv. rakouského jitra, zjistíme, že společně s usedlostí koupili 6,28 ha polí, louku o rozloze 2,62 ha, dále 6,34 ha pastvin a 1,03 ha lesa. K tomu také patřily dva díly rozdělného obecního lesa o rozloze 5,76 hektaru.[2] Celkem tedy 22,03 hektarů pozemků za cenu 2.000 zlatých. Důležité také je znát příbuzenský vztah mezi Josefem Frühaufem a Šimonem Voldřichem. Šimon Voldřich byl totiž bratrancem Josefovy matky Rozálie Voldřichové.

Josef Frühauf starší zemřel 12. prosince 1893 v Zadově Nro.11 na sešlost věkem, tedy stářím, ve věku 80 let.[3] Ještě než však zemřel, převedl usedlost Nro.11 na svého syna Josefa Frühaufa mladšího a jeho manželku Annu Gabrielovou (*12. 1. 1852, Popelná Nro.2[4]), kteří byli oddáni 20. srpna 1872 v Nicově.[5] K samotnému převodu došlo 22. září 1873.[6]

Josef Frühauf mladší zemřel 12 dní po svém otci na Štědrý den roku 1893. Příčinou úmrtí dle matričního zápisu byl zápal plic způsobený meningitidou. Pohřben byl na hřbitově ve Staších.[7] Usedlost tak přes jeho dceru Barboru Frühaufovou (20. 12. 1875[8] - 25. 11. 1943) přešla na zetě Jana Voldřicha staršího z Popelné Nro.150 (14. 1. 1866 - 12. 3. 1936). Jejich svatba se konala ve Staších dne 25. dubna 1893.[9]

Manželskému páru se 26. listopadu 1895 narodil syn Jan Voldřich mladší,[10] který se po dosažení dospělosti oženil s Hedvikou Gerhartovou z Milova Nro.1 (1. 4. 1901 - 25. 3. 1986). Svatba byla uskutečněna v Nicově 17. října 1925.[11]

Manželům však nebylo přáno, aby spolu zestárli. Jan Voldřich totiž ve svých 43 letech 30. května 1938 zemřel na rozedmu plic, načež byl pochován na hřbitově ve Staších.[1] Vdova Hedvika nemohla zůstat dlouho sama, neboť musela zaopatřit sirotky. A tak se 11. října 1940 v Nicově provdala za Pia Wintera z Krousova Nro.143.[2] Pravdou nicméně je, že se museli scházet již notnou dobu před svatbou. Důkazem je narození jejich jediného dítěte syna Rudolfa. Rudolf Winter se totiž narodil necelý měsíc před jejich sňatkem již 19. září 1940. Avšak ani novému manželství Hedviky nebylo přáno dlouhého trvání, neboť Pius Winter zemřel již 9. listopadu 1940 v Krousově Nro.139.[3]